Být upírem II.

31. říjen 2009 | 19.41 |

A je tu druhé pokračování upířinky :-) Přeji hezké čtení.

Po celonočním neúspěšném lovu jsem dorazil na okraj lesa. Tušil jsem před sebou mýtinku a vidina lehkého odpočinku se mi líbila. Mezi stromy jsem však zahlédl tlumené světlo. Oheň. Někdo mě již předběhl.

Pomalu jsem se plížil mezi posledními stromy a snažil se zahlédnout toho, kdo oheň rozdělal. Naneštěstí jsem šlápl na větvičku, která pod mýma nohama zrádně zapraskala. Majitel ohně vstal a začal se rozhlížet mezi stromy. Teď už nemělo cenu se skrývat.

"Skutečně pěkná noc na táborák," oslovil jsem ženu u ohně a vyšel na mýtinu.

"Co chceš?"

"Jen si na chvíli odpočinout. Nahánět lidi je pěkná fuška," odpověděl jsem jí. Nebyla mladá ani stará. Hádal bych jí kolem třiceti. Rozcuchané vlasy měla svázané do vysokého uzlu a linii šíje ještě víc zdůrazňoval vysoký límec pláště.

"Najdi si jiné místo," odsekla prudce. To už jsem došel až k ohni.

"Jmenuji se Ostric a cti být upírem se mi dostalo teprve před týdnem," představil jsem. "Nemyslím si, že bych si pro dnešek musel hledat jinou mýtinu. Tahle se mi líbí a místa je tu pro oba dost."

Neodpovídala, ale pečlivě mě sledovala.

"Nebo snad ne? Jsme oba upíři a tak nám může být srdečně jedno, jestli tu ten druhý zůstane."

"Mě to není jedno," řekla jen.

"Proč ne? Pokoušeme se snad navzájem? Vypijeme svou zkaženou krev a změníme se v krvelačné bestie? Já myslím, že ne.

"

"Jsi cynický, Ostricu."

Zdálo se mi, že se jí začínám líbit. Dobře, aspoň se nebudeme muset rvát o ten mizerný kousek lesa. "Pardon. Ještě jsem si tak docela nezvykl, že vraždím lidi. Navíc ze mě dnes mluví neúspěšný lov."

"Jmenuji se Magdala," vstala a podala mi ruku. Je zvláštní být upírem a zachovávat tak lidské zvyky. "Jsem upírem již sto čtyřicet let. A chápu, že jsi dosud zahořklý. Ale věř mi, že se ti to zalíbí."

"Máš na mysli něco konkrétního?"

"Ano. Svobodu. Můžeš jít, kam chceš, dělat co chceš a máš na to neomezený čas."

Zavrtěl jsem hlavou. Té svobody na mě bylo za poslední týden až moc.

"Možná by se ti nové schopnosti více zalíbily, kdybys je měl s kým sdílet." Magdala se nepříjemně usmála a odhalila špičáky.

"Kolik se nás tu potlouká?"

"Hodně. Ale možná bych ti stačila já." Přiblížila se ke mně rychlostí vlastní našemu druhu. Ještě jsem si na to tak docela nezvykl.

"Do svítání zbývá přibližně hodina a půl. Dost času na to, abych ti ukázala opravdovou zábavu."

Nečekala na mou odpověď, prostě mě popadla za plášť a táhla za sebou. Chvíli mi trvalo, než jsem se přizpůsobil jejímu vražednému tempu. Byl jsem unavený a o sto čtyřicet let mladší než ona, což znamenalo, že jsem pro ni rozhodně nebyl vhodným parťákem na noční flámování.

Téměř jsme letěli nejhustší částí lesa. Zpočátku jsem měl obavy, že narazím do nějakého stromu, ale Magdala mě stále pevně držela, jako by se bála, že jí uteču. Jako bych proti ní měl nějakou šanci.

Zastavila se na okraji lesa a napřáhla ruku, aby mě zachytila. Počítala s následky setrvačnosti i mou nezkušeností.

"Díky," promnul jsem si rameno, kterým jsem do ní narazil, a v duchu jsem si kladl otázku, jestli je má přítelkyně ze žuly nebo mramoru. Kdyby do ní narazil smrtelník, zřejmě by byl na místě mrtvý. A nemyslím to tak, že by ho Magdala vysála, ačkoli by to vzápětí určitě udělala.

"Co budeme dělat?" Zeptal jsem se naivně a má upíří společnice mě sjela pohrdavým pohledem.

"Lovit přece. Potřebuješ načerpat sílu."

"Tady?"

"Ostricu, začínám si myslet, že se při tvé přeměně něco nepovedlo. Chápu, že jsi nový, ale tvoje instinkty jsou staré přes tisíc let. Poslouchej je."

"Dobrá, dobrá." Nebyl jsem tak hloupý, jak si myslela. Jen se mi nechtělo lovit zrovna v téhle vesnici. Právě tady totiž bydlela ta dívka, která se o mě postarala před přeměnou. Při vzpomínce na její bělostný krk jsem si uvědomil svou žízeň víc než kdykoli předtím. Přesto bych ji nerad viděl mrtvou u svých nebo Magdaliných nohou.

Autor: Sirael

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2.13 (8x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Být upírem II. xxx 13. 04. 2012 - 20:37